Jak náš trpasličí jezevčík Alwin adoptoval vřesového beránka.

Byla neděle 14. května něco po druhé hodině odpoledne, když náš pasák ovcí zaznamenal u horní zámecké brány něco černého na zemi. To něco černé, byl beránek, nehýbal se, byl studený, neprojevoval žádné známky života. Hned nám bylo jasné, že je to syn naší jediné bahnice - prvničky, která měla každým dnem porodit. Všechny ostatní bahnice již měly jehně minimálně týden staré a tato, i přes nalité vemínko, stále nic.  Bahnici jsme chytili, přiložili k jehněti, tedy spíše ke studenému chlupáči, ale ta  ho očichala a odešla. Podle konzistence mleziva a stavu porodních cest musela porodit před pár hodinami a tak jsme ji chytili, oddojili,  jehněti jsme rychle podali mlezivo a poté jsme s ním pádili domů, do tepla.

Po příchodu domů jsme beránka uložili do košíku s termoforem, dali jsme mu další dávku mleziva a energetickou pastu pro málo životaschopná jehňata. Kupodivu všemu se zájmem přihlížel náš jezevčík Alwin, zaujal místo hned vedle košíku a beránka začal olizovat.

Beránek k večeru pootevřel oči a slabě začal bečet. Moc nadějí jsme mu nedávali, neboť když jsme ho našli, tak měl  hlavu zvrácenou dozadu, což je důsledkem hypoglykémie a v tomto stádiu má člověk spíše pocit, že zvířeti prodlužuje utrpení. Nicméně tento beránek měl v sobě ohromnou chuť žít a již v půlnoci se snažil z košíku vylézt, o jeho neutuchající snaze vypít co nejvíce mleziva, nemluvě. Alwin zaujal pozici ochránce, nikdo jiný ze psí smečky se k beránkovi nesměl přiblížit. Po každém napití (což bylo první noc každou hodinu!!!), mu umyl tlamičku a dokonale očistil zadeček :-)

Ráno nás beránek překvapil pobíháním po kuchyni a dožadováním se další dávky mléka. Ovčáci vydojili nejen jeho macechu, ale i další bahnice (podojit vřesovku je opravdu umění:-)) a beránek měl na další den vystaráno. Jelikož jsme ho našli na Bonifáce, dostal jméno BONIFÁC.

Plynul den za dnem, Bonifác prospíval čím dál více, nestačilo mu již mléko ostatních bahnic a tak dostává komerční směs, kterou dobře snáší. Alwin Bonifáce hlídá ve dne v noci a dokonce oželel i spaní v posteli.

Brzké ranní vstávání.

Bonifác má 5 dní a vymýšlí, co by provedl. Nejraději oždibuje rohy stolu a nebo se snaží žvýkat kabely od počítače. I přesto, že by moc chtěl do stáda a odpovídá na bečení jiných bahnic, tak po opakovaném zkoušení ho přiřadit ke stádu, docházelo k tomu, že ho naše vřesovky pořádně pošťouchaly rohama a nakonec zůstal ležet sám na pastvě. Na procházku tedy chodí s Alwinem a s Harim a vypadá to, že to všem připadá naprosto normální.

Ukázka požírání trávy a hrabání.

Výprava.

Hurá, přijela Janina, Bonifáci, kam běžíš, musíš směrem k bráně.

To jsem já, v celé své kráse...

Po týdnu byl Bonifác převeden do stáda starších, odstavených jehňat, která ho, narozdíl od dospělých bahnic, přijmou. Nadále bude uměle kojen. Bonifác bude bydlet v Rytířsku, neboť jen tam bude o něj nejlépe postaráno.