• 1.2.2009 NOVĚ
  Přišlo mi foto mého syna Elvise, kterého jsem měl s Agátkou.

• 21.3.2008
  Dnes mám 6 let a stále nemám skoro žádný šedivý chloupek :-) Rady mi koupil vepřové nožky na kousání, tedy samozřejmě, že jsem se musel podělit i s ostatními pejsky naší smečky. Foto z narozenin sice nemám, ale před týdnem nás Janina koupala, stříhala, dostávali jsme tabletky na odčervení, přípravky proti blechám, čistili se nám zoubky, no prostě celková očista, no a při sušení po koupání jsme s Flasinkou byli vyfoceni :-)

• 4.3.2008
  Dnes se mé dceři Gayi ve stanici Z KNĚZÁKU narodila štěňátka a to tři pejsci. Přejeme jim hlavně zdraví a hodné majitele.

• 31.12.2007
  Mám velikou radost z fotek mých synů Elvise, Eiliva a Andyho, které jsou ve FOTONOVINKÁCH.
• Pár mých nových fotek - ostatní členové smečky jsou u prarodičů a tak mám teď mou lidskou rodinku sám pro sebe :-)

• 6.5.2007
  Narodili se mi dva vnuci a to po mé dceři - Taře z Kozíčku (CAC, r. CAC, BOB)

• 26.2.2007
  Přišlo foto Elvise Faimold´s Oak, je to syn, kterého jsem měl s Agátkou. Přidávám i foto mojí neteře, která už odkoukala od starších, jak se má spinkat :-)

• 25.2.2007
  Musím se pochlubit mými nádhernými dětmi z chovatelské stanice Z KNĚZÁKU. Golem i Gaya už byli na výstavě a vždy byli výborní, Gaya má již hotové zkoušky vloh a Golema to letos teprve čeká.

• 29.10.2006 
  Tento týden byla u nás na návštěvě moje dcera Adynka a měla s sebou i svou dceru (mou vnučku) malou Adynku. Malá Adynka dostala druhý píchanec do kožíšku a potom jsme udělali pár fotek. Máte-li zájem o štěňátko - fenečku jezevčíka dlouhosrstého trpasličího/králičího, tak se ozvěte na tel: 777812698.Malá Adynka má výbornou povahu, ničeho se nebojí, od misky s jídlem se dá jen stěží odvolat (dokonce zbaštila i maxi granule pro našeho entlebucha), je dvakrát naočkovaná, opakovaně odčervená, její rodiče mají červené zbarvení (maminka má černopálené předky), oba rodiče jsou plnochrupí a mají vyrovnanou povahu.

• 16.9.2006
  Majitelé mé dcery Adynky zaslali fotky mých prvních vnoučat - jsou to 4 holky a jsou nádherné :-)

• 24.7.2006
  Před třemi týdny byla nakryta moje dcera - králičí Ada Lipa Moravia. Adynce její majitelé vybrali trpasličího pejska paní J. Chybové.

• 8.5.2006
  Uplynul skoro rok od posledního psaní do mého deníku. Mezitím se narodilo po mě dalších 11 štěňátek, dvě fenky byly předvedeny na výstavě s výborným oceněním, jedna z nich je již chovná (králičí Adynka) a třeba se dočkám i vnoučátek :-) Loni se mé mamince Anneli narodili, po stejném otci jako jsem já, 4 krásní kluci, z nichž jeden už sklidil úspěch v dorostu na mezinárodní výstavě v Praze, druhý žije na Slovensku, kam poputuje další kluk z naší stanice, třetí žije v Belgii (s mým synem) a čtvrtý, králičí, žije v Brně a třeba se nám podaří jeho majitele přemluvit k předvedení Flirta alespoň na svodu.

• 24.4.2005
  Před 14ti dny oslavil narozeniny můj nejmilejší syn a to Andy Lipa Moravia. Andy mi píše nádherné dopisy a vyhledal si mě sám na internetu. Pokud jste si všimli úvodní fotky tak to je taky Andy - další fotky jsou ve FOTONOVINKÁCH a na stránce POTOMCI Alwina. Andy mi je celkem podobný, jen má větší příměs černé (jeho babička byla černopálená) a taky na to že mu byl teprve rok, tak má úžasně dlouhou srst, kterou by mu mohl kdejaký hafan závidět. Pokud vše dobře dopadne, tak by se Andymu měli letos v červnu narodit sourozenci a to buď od stejné maminky - Cely z Debry nebo od naší miloučké Agátky, kterou budu zanedlouho krýt. Máte-li zájem o takového pěkného pejska jako je Andy nebo jako jsem já, tak se ozvěte. Jinak podívejte se, jak Andy slavil své první narozeniny a hlavně jaké dostal dárky :-)

• 30.5.2004
  Tento den jsem navštívil mojí Cilku a naše čtyři štěňátka. Janina mě vyfotila s Astonem, který vypadá úplně stejně jako jsem v jeho věku vypadal já.

• 23.4.2004
  Dnes mě majitel Verunky přivezl zase zpátky do Brna. U Verunky mi bylo moc dobře, dostával jsem spoustu dobrého jídla (taky domů mi dobroty zabalili), pravidelně se se mnou mazlili, spal jsem i v posteli (mému vytí se nedalo odolat :-)) a taky jsem byl s mou milou Verunkou, kterou denně hledám na parkovišti před domem, kdyby zase náhodou přijela. Chcete-li vidět moje foto s Verunkou klikněte ZDE.
• 18.4.2004
  V pátek volal majitel Cilky, že psí miminka se mají čile k světu a že jsou velice vyrovnaná. Štěňátka se narodila 9. dubna a Cilka porod 5 mrňousků zvládla během 2 hodin a to od 18ti do 20 hodin. Narodili se 4 kluci a 1 slečna. Štěňátka byla zvážena následující den ráno a všechna vážila 150 g. Jeden chlapeček - v pořadí čtvrtý narozený, se narodil přidušený a po pár dnech uhynul. I tak Cilce čtyři mimina dají pěkně zabrat a jakmile mi budou zaslány další fotky, rád Vám je zde představím.

• 21.3.2004

Dnes mám narozeniny a jsou mi 2 roky. Je to celkem náhoda, ale narodil jsem se na svátek mého páníčka Radka a představte si, že dnes se mému Ráďovi, narodila 45 minut po půlnoci neteř Barunka (hurá zase budu tajně krást z koše plíny :-)). Zároveň mi včera večer psala moje milá Cilka, že se mnou čeká štěňátka, tak začátkem dubna budu mít první potomky. To je novinek, co? Dokonce tyto dobré zprávy zahladily můj včerejší neúspěch na Národní výstavě v Ostravě, který nás moc mrzel, protože klenutý hřbet skutečně nemám, no posuďte sami - 9 rozhodčích na všech typech výstav ho posoudili vždy v superlativech a pak tohle, ani ne po 5ti sekundách předvedení, kdy jsem neměl možnost ani jednou obejít kruh, Janině byla podána červená stuha, bez jakéhokoliv zdůvodnění zadané známky :-( Po přečtení posudku to byl šok. No, mezi mými kamarády se říká, že každý šampión musí mít VD :-o a já už splnil podmínky pro udělení titulu Český Junioršampión, takže to vlastně platí i pro mě :-)

• 12.3.2004
  Tak dnes v noci jsem vyháněl srnky z naší zahrady. Potvůrky přeskočily plot a okousaly celý jablečný sad. Prý u nás bydlely týden a sousedi se je snažili vyhnat, ale ony se zabydlely u našich borovic a z přítomnosti lidí si nic nedělaly. Nedělaly si nic ani z Radka (Janina podotkla, že snad jsou jen v šoku a ne vzteklé), který jim otevřel bránu a snažil se je nasměrovat ven a tak jsem pomohl já a Ag (jsme sehraná dvojka) a srnky utekly. Teprve ráno jsme uviděli tu spoušť co natropily. Takže teď jsme zničené stromy ošetřili (i když škodu by asi měl uhradit někdo jiný :-( ) a prozatím jsme srnkám nanosili jídlo k lesu.
• 14.2.2004
  Počátkem února jsem kryl milou, úžasně ušatou jezevčí slečnu (byla to fuška - 5ti letá nezkušená, ale svázání bylo přes 20 minut :-)), tak se třeba dočkám nějakých potomků.

• 17.1.2004
  Sníh miluji!

• 8.11.2003
  Moje podzimní foto:

• 5.10.2003
  Včera jsem byl poprvé na výstavě v zahraničí a získal jsem ocenění výborný třetí od rakouského rozhodčího, z čehož má moje Janina a Rady velkou radost, protože byla tato výstava na vyšší úrovni, to znamená, že na takové výstavě se většinou objevují elitní hafani. Haly byly skutečně pěkně vyzdobeny, kruhy byly prostorné a po celé ploše byly koberce různých barev. S našimi  "jezevčími rozhodčími" jsme byli spokojeni, avšak o slovenských organizátorech se to již říci nedá. Ve výstavní kanceláři nevěděl nikdo nic, organizátoři nám nebyli schopni říct, kde se nachází hala C, naopak nám tvrdili, že tato hala je mimo provoz, k pohybu do horního patra B1 sloužilo jen jediné schodiště (zcela ucpané) a tak nás organizátoři odklonili k jedinému výtahu (samozřejmě nefunkčnímu). Byl jsem celkem rád, že Rady z důvodu tohoto chaosu, odmítl jakoukoliv účast na závěrečných soutěžích.
• 25.9.2003
  Tento den jsem byl na vyšetření u zvířecího ophtalmologa, zda nemám nějakou dědičnou oční vadu a vše je v pořádku. Mám také certifikát s výsledky těchto vyšetření.

• 20.7.2003
  Dnes jsem dorazil z vesničky Černíkov - okres Domažlice, kde jsem byl společně s Agátkou, Janinou a Radym. V této vesnici se konal Výcvikový jezevčí tábor a tak jsem byl připravován na lovecké zkoušky. Nyní je mi 16 měsíců a mám složeny troje lovecké zkoušky - Zkoušky vloh, Zkoušky z norování (obojí s plným počtem bodů) a Zkoušky barvářské.

• 28.6.2003
  Dnes jsem byl vystavován na mezinárodní výstavě v Brně, kde jsem se setkal se svým bráchou Gentíkem. Jelikož jsem byl z vystavování unaven, tak jsem si zaplaval ve fontáně v areálu.

• 1.6.2003
  Mám za sebou zkoušky vloh a to s maximálním počtem bodů!!! Jelikož se honitba nacházela dál od chaty, šli jsme delší dobu polem zarostlým bodláčím a poté jsme došli na zcela posekané pole ohraničené houštinami. Jelikož si Janina vylosovala nejvyšší číslo, tak jsme šli jako poslední. Hafani před námi bohužel nevypíchli žádného zajíce, jen jeden jezevčík hlásil na bažanta. Proto se rozhodlo, že pojedeme na místo, kde se nachází více zvěře. Avšak po chvíli zkoušení stopy pána, z houští vyběhnul zajíc a tak rozhodčí volal ať se dostaneme na místo, kde zajíc běžel a třeba ho psi vystopují. Chvíli poté druhý rozhodčí viděl běžet srnu a jelikož jsem ji ucítil, běžel jsem po její stopě a vytrvale jsem hlásil. Z hlasitosti mám tedy známku 4, takže jsem tuto vlohu zdědil po mé mamince.
  Po tatínkovi Winnerovi jsem zřejmě zdědil vlastnost pronásledování zvěře (Winner loni na podzim pronásledoval zvěř a vrátil se za dva dny), protože dva dny před zkouškami jsem byl s Radym a Janinou na bylinkách a ve vysoké trávě jsem objevil srnu, která se samozřejmě dala na útěk a já za ní. Dokud šlo slyšet že hlásím, tak se Janina a Rady moc o můj návrat nestarali – netušili, že se jim zcela ztrácím z dohledu i z doslechu, avšak já jsem po stopě srny běžel dál a dál. Po několika hodinách jsem se vrátil zpět po stopě na místo, kde jsem objevil srnu. Na tomtéž místě na mě čekal Ráďa, kdybych náhodou šel po stopě zpět. Janina stála dole pod kopcem na křižovatce lesních cest a rodina Duškova objížděla celý revír po asfaltové cestě, kdybych se náhodou vydal jinudy, tak abych se nedostal na silnici a něco mě nepřejelo.
  Janina i Rady měli obavy, abych se na dnešních zkouškách také nevytratil na pár hodin, ale jelikož jsem byl ve zcela neznámém prostředí, hlídal jsem si Janinu jako ostříž a na zapískání jsem hned přiběhnul.
• 24.5.2003
  Dnešní den jsem byl na své první mezinárodní výstavě a i přesto, že se nám ráno moc nechtělo vstávat, jsme dorazili včas a v pořádku. Ještě před zahájením výstavy jsem se očichal se svými jezevčími kamarády Gersi, Doris a Agatonem a poté se už jen čekalo, kdy přijdu na řadu. Do kruhu jsme nastoupili ve třídě mladých celkem tři. Jelikož jsme soutěžili s pěknými psi (a velmi zkušenými vystavovatelkami), nějak se Janina smířila s tím, že asi budeme poslední. Po chvíli chození v kruhu si mě pan rozhodčí vzal na stůl a řekl, že jsem skutečně krásný kompaktní jedinec. To Janinu moc potěšilo a snad i snížilo její nervozitu. Potom šlo již vše rychle a po chvilce rozhodování mě pan rozhodčí postavil na první místo, z čehož Janina, Rady a jejich přátelé měli velkou radost, což ocenili potleskem. Zároveň jsem mojí Janině dal krásný dárek k jejímu dnešnímu svátku a Janina s Radym mi koupili samé dobroty.
• 18.5.2003
  Minulý víkend mi začala výstavní sezóna. Pan rozhodčí ve Žďáru nad Sázavou mě chválil, že na vodítku chodím ukázkově jako panenka a taky říkal, že jsem oproti stejně starým trpasličím konkurentům, kteří by se občas dali zařadit dle mohutnosti do standardů, trpaslík jak má být :-)

• 21.3.2003
  Tento den jsem měl narozeniny - 1 rok a zároveň měl můj Radek svátek. Janina nám upekla dort a dala na něj jednu svíčku. Dort jsem sice nemohl, ale zato jsem dostal kus kuřete s rýží a zeleninou a plný pytlík dobrotek pro psy.

• 7.3.2003
  Naše Janina dnes z Brna přijela s velkou taškou, ve které byla láhev s nějakou tekutinou - prý hovězí krev - a z baťohu jí trčela úžasně voňavá nožka, která patřila daňkovi a dostala ji od zaměstnanců lesního závodu, kde byli se školou na exkurzi. Začínají tedy přípravy na barvářské zkoušky.
  Některý víkend v dubnu se bude pořádat setkání s mými sourozenci vrhu A, moc se těším na bráchu Gentiho a na sestru Sissi, která přijede až z Belgie.
• 11.1.2003
  Dnes jsem byl na dlouhé procházce a chytil jsem svůj první úlovek. Byla to myš. Rady mě s ní vyfotil (myš je ten šedý bochánek obalený ve sněhu).
   
• 12.10.2002
  Tento den jsem byl poprvé na psí výstavě a udělal jsem Janině a Radymu velkou radost. Byl jsem ohodnocen panem rozhodčím Janem Coufalem jako velmi nadějný. Rady mi koupil pěkné kožené výstavní vodítko a jelikož venku hodně pršelo a Janina nechtěla, abych se promočil (pořád jsem ještě štěňátko) a při mnohahodinové cestě vlakem domů nachladil, koupili mi s Radym zateplenou nepromokavou kombinézu.
• 9.9.2002
  Ahoj kamarádi, tak mi už úplně zmizel černý proužek, který jsem měl na hřbetě a místo toho jsem celý červený. Jen na uších a ocásku mám trochu černé barvy. Už mám většinu nových zoubků a začínají mi růst špičáky. V sobotu jsme pozváni do Hranic k bratrovi Gentimu, tak se už nemohu dočkat. Jede i má maminka Any. Janina Gentiho přeměří a zkontroluje, zda je vše v pořádku a zároveň prý poví jeho majitelům, jak Gentíska připravit na výstavu. Já už umím hezky stát v postoji a občas si nechám nahlídnout i do tlamy. No, za měsíc si mne můžete prohlídnout na výstavě v Českých Budějovicích.
• 5.8.2002
  Začíná mi narůstat nová srst a také se mi vyměňují zoubky. Už mi vypadly všechny řezáky. Vypadá to docela legračně a Janina nebo Rady mě koukají pořád do tlamy, zda se vše vyvíjí, jak má. Mé sestře Alcesii se zuby začaly vyměňovat už před třemi týdny a i srst má už dospěláckou (Janina říkala, že se Sissi moc vyvedla). Jinak se žvýkáním potravy problémy nemám a denně si chodím do skleníku na rajčata, hroznové víno a jiné dobroty. Také okusuji ostružiny a spadaná jablka, ale už se jim vyhýbám, protože mi po nich bylo zle (prý jsou jablka na mě moc kyselá - no musel jsem je i přesto vyzkoušet ;-)).
  Bratr Genti psal, že chodí se svou rodinou na túry do Beskyd a že se má moc dobře.
  Sestra Alcesie si zase užívá poslední týden v Čechách a v pátek letí již do svého nového bydliště, do Belgie do městečka Lier.
• 2.7.2002
  Tak už mám malou kosmetickou výbavu. Rady mi na výstavě koupil mandlový šampón KW, který Janina kupuje i pro Anneli a je s ním moc spokojena. Taky mi Rady koupil hřeben na česání, je teflonový a je prý proti statické elektřině, tak uvidíme. Pokud budu výstavně úspěšný koupí mi prý potom mnohem dražší nerez hřeben, který si na výstavě moc pochvalovali chovatelé Spalovi (chs Amery). Mám nové 5ti metrové kožené vodítko na lovecké zkoušky, natahovací 5ti metrové vodítko Flexi (používat ho Rady bude až trochu povyrostu, teď by mě ještě stáhlo), píšťalku - už si na ni zvykám, zelené výstavní vodítko, balónek na šňůrce a pískací plyšovou mašli s provazem. Jelikož jsem částečně zdevastoval kabely od počítače - a dokonale tak odpojil sousedy z internetu, koberec (to jsem zdědil po mamince a ta po dědovi) a dovršil jsem to rozkousáním přenosné tašky, jsem nyní na dobu nepřítomnosti mého Radyho zahrnován žvýkacími kostmi. Nejvíce mi chutná Rask na čištění zubů.
• 28.6.2002
  Dnes jsem byl na návštěvě u dědy Jollyka a jeho lidské maminky paní Paulíkové. Trénoval jsem na něm ty zvláštní pohyby, co se mají dělat na fenečkách, ale nějak se mu to nelíbilo, přitom minule mě to tak hezky ukazoval. Poté, co jsem se na něm vlnil skoro 4 hodiny, tak mě Janina s Radym odtáhli domů.
• 12.6.2002
  Dnešní den je pro mě významný, naučil jsem se chodit na vodítku, aniž bych se zastavoval jako kozlík a lehal si na všechny strany. Za odměnu jsem dostal novou hračku krokodýla, který je provazem spojen s rybou. A jelikož už tedy umím chodit na vodítku, vzal mě Rady na procházku do parku, abych se prý socializoval. Sice jsem vyrůstal s velkou Barrie, která mě učila jak se chovat k větším pejskům a teď se mnou domácnost sdílí kříženec německého ovčáka - Barča, ale musím si prý zvyknout i na jiné pejsky. Potkal jsem pudlíka, velšpringršpaněla, voříška, beagla, flat coated retrívra, kokršpaněla a křížence jezevčíka. Dva poslední jmenovaní se mi líbili nejvíce, snad proto, že mi barvou připomínali maminku. Hra s těmito zbarvenými pejsky mě zaujala natolik, že mě Ráďa nemohl chytit a dostal mě, až když jsem se pro odpočinek rozvalil na trávník.
• 5.6.2002
  Jak tak na sebe koukám, tak se nějak prodlužuji. Dokonce mám i hodně chlupů. Geny tatínka se skutečně projevily. Ve vzteku jsem schoval modrý obojek v domnění, že mi žádný jiný nasazovat nebudou. Bohužel, mýlil jsem se. Byl mi nasazen obojek po mamince a představte si, je červený. No hrůza. Každý si mě teď plete se psí slečnou. P.S. Včera mi napsala Sisska, že se má skvěle.
• 30.5.2002
  Tak dnes jsem se setkal se svým dědečkem Jollykem a jeho lidskou maminkou, mou prababičkou Zdeňkou Paulíkovou. Jolly se mě moc líbil. Naučil mě během chvilky, jak se to dělá s fenečkama. Hlavně na to musím jít zezadu. Jeho kámoš papillon Ferda měl letní sestřih, ale i přesto měl supr dlouhý ocas, za který se dobře tahalo. Bohužel jen do chvíle, než mi ukázal, jak se mám chovat ke starším psím pánům. Prababička hezky voněla a chroupala oranžovou dobrotu zvanou mrkev, která mi moc chutnala. Taky mě hezky držela a poradila mému Ráďovi, jak se mají jezevci správně držet a jak se učí do postoje. Sice nám to tak dobře ještě nejde, ale do národní výstavy v Brně to určitě nacvičíme. Až zase půjdeme za dědou, tak mě prý s ním vyfotí a fotky samozřejmě uvidíte na těchto stránkách.
• 4.5.2002
  No to jsme si teda užili, Janina říkala, že to bude jen malá včelička, ale nám to připadalo jako tisíc vos. Máme úplně zelené uši a spoustu malinkatých dírek v nich. Už to však nebolí a zase běháme po bytě z pokoje do pokoje jako o závod. Dostali jsme za odměnu malé žvýkací tyčinky, které nám chutnají, i když tapeta v ložnici a koberec v obýváku se žvýká mnohem líp. Taky jsme včera v kuchyni objevili obrovskou bedýnku, do které se háže spousta voňavých věcí. Naše Any tu bedýnku umí otevřít a tuhle nám z ní v noci donesla obal od nějaké moc vonící dobroty. Horší to bylo ráno, to bylo něco, Janina se na Any moc zlobila a povídala jí, že se chová jako puberťák a ne jako zodpovědná psí máma.