Svého prvního psa jsem dostala v necelých 12ti letech a to v červenci roku 1990. Byla to standardní fenka jezevčíka dlouhosrstého jménem Betty. Zpočátku jsme ani nevěděli, které plemeno si pořídíme. Mým přáním bylo „mít psa“ a bylo mi celkem jedno, jakého plemene bude. Bylo to do doby, než si naši známí, rok předtím, pořídili dlouhosrstou jezevčici Terry. Jelikož jsme Terrynku měli možnost občas hlídat a venčit, zamilovala jsem si toto plemeno natolik, že jsme se nakonec začali poohlížet po nějakém inzerátu s jezevčíkem dlouhosrstým.

    Nakonec jsme tedy sehnali Betty (dat. nar. 22. 5. 1990) a to v Novém Jičíně u Petřvaldu. Byla poslední štěně, pro které si majitel v daném termínu nepřijel. S Betty jsem teprve poznávala povahu jezevčice.  Odchovala také jeden vrh, s jejímiž některými potomky máme možnost se stýkat dodnes a alespoň nám připomenou naši Betty, která nám odešla 12. 1. 2001.

    Jelikož jsem začala studovat v Brně, kde jsem trávila většinu času, a delší dobu jsem trávila na jiném kontinentě, Betty začala být více psem mých rodičů než mým. V Brně mi bez psa bylo smutno a také jsem chtěla mít psa skutečně jenom pro sebe (Betty lnula více k mé mámě, která s ní trávila nejvíce času a přilepšovala jí různými dobrotami, necvičila ji jako já, což se Betty líbilo mnohem více). Začala jsem se tedy poohlížet po psovi, který by byl povahově alespoň trochu podobný naší Betty, se kterým by šlo „něco“ dělat (výstavy, lovecké zkoušky), mohl se mnou chodit do přírody, ale zároveň se válet v nepříjemném počasí v posteli, aby se dal všude „propašovat“, a aby ani při letecké dopravě, nemusel být v zavazadlovém prostoru, ale se mnou uvnitř letadla.

    Inspirací pro mě byla spolužačka Eva Bulínová, která si pořídila drsnosrstou trpasličí jezevčici Nety z Bud, se kterou absolvovala veškeré přednášky, cvičení a výjezdy na naší škole. Jelikož je naše škola umístěna do rozložitého parku, je tu možnost být se svým psem každou pauzu mezi přednáškami či cvičeními v přírodě. Začala jsem se poohlížet tedy po jezevčici stejných rozměrů jako Nety, ale dlouhosrstou a červené barvy jako byla naše Bettynka.

    Trvalo asi půl roku, kdy jsem u nás na "veterině" zastavovala kolemjdoucí majitele, vedoucí na provázku alespoň něco, co by mohlo připomínat trpasličí jezevčici. Většinou jsem potkávala trpaslíky "hlaďáky" nebo drsňáky a to u starších  spolužáků a ptala se jich, zda neví, kdo by mohl mít štěňata dlouhánů. Bohužel bezvýsledně. Nepočítám, kolik inzerátů jsem rozeslala, obtelefonovala nabídky ze všech možných časopisů o psech, psala jsem i na klubové stránky jezevčíků, zda by nebylo nějaké štěně. Nikdo se neozval.

    Pomalu jsem začala uvažovat o drsnosrstém jezevčíkovi, kterých mi bylo pár nabídnuto, když po pár měsících, mi napsala tenkrát nějaká paní z KCHJ a napsala mi několik adres v blízkosti mého bydliště, kde zrovna měli štěňata (bohužel černá s pálením, nebo již byla vyprodána). Také mi doporučila chovatelskou stanici z Debry v Praze. Email mi přišel ráno a já jsem byla odhodlaná zavolat večer do Prahy, zda není volné nějaké štěně. Shodou okolností, mi napsala tentýž den email paní Paulíková, že ví o štěňatech přesně podle mých představ. Je to trochu paradox, protože jsem tuto paní u nás na "veterině" denně vídala v knihovně a dokonce tam měla i psa Jollyho (otce mé Nelinky – Ythose vom Rainerschloessl), kterého jsem si nikdy nevšimla (snad proto, že ho tam měla vždy ve čtvrtek a já měla ten den dlouho školu a do knihovny jsem nešla). Sdělila mi, že štěňátek je pět, všechno jsou holky a že mám nárok si vybrat jako první.

    Anneli (nar. 30.4.2000) pochází ze Střelic u Brna a jelikož její chovatelé bydlí poblíž bažiny, Anneli se tedy jmenuje „ze Střelické bažinky.“ Z Anynky vyrostla pěkná králičí jezevčice a během studia si z nás utahovali někteří docenti ve škole, že diplom by jsme na konci školy měly dostat obě, protože obě vlastně chodíme do školy. Any je zvyklá být se mnou vždy a všude a umí se podle toho chovat (ví přesně kdy má schovat hlavu do tašky). Jelikož jsem ji během studia v době hárání, březosti či velké zimy nechávala u rodičů na severní Moravě a Any těžce nesla samotu, pořídili si mí rodiče po smrti Betynky (která dělala společnost Anynce v dětství a naučila ji všechny lumpárny), fenku Barunku, která naši Anynce nahrazovala Betty. Barunka pochází z útulku a je kříženec, neboť rodiče neměli chovatelské ambice a nechtěli podporovat chov psů bez průkazu původu.

K dalším změnám došlo následovně:

• Říjen 2001 byl uznán mezinárodně chráněný název naší stanice.

• 21.3.2002 se v naší stanici fence Anneli narodila první štěňátka. Vrh se velmi vydařil a tak jsme si nechali pejska Alwinka.

• Prosinec 2002 - dovezli jsme si z Ústí nad Labem králičí jezevčici Agátku, neboť Alwinkovi bylo smutno, když Anneli hárala a byl sám a Agátku jsme si moc přáli hlavně kvůli nezvykle přátelské povaze její matky - Colorky z Debry. Máme tedy tři jezevčíčky.

• Říjen 2004, Agátka má první štěňátko - nádherně zbarveného černopáleného tygra - Diema De Die - samozřejmě zůstává v péči naši dobré kamarádky.

• Prosinec 2005 - import ze Slovenska nového člena do naší smečky - Entlebušský salašnický pes. Výborný ochránce nás i našich jezevčíků, vynikající a bezproblémový společník

• Únor 2007 - import z Belgie vnučky naší Anneli. Vzhledem k tomu, že se majitelé nádherné fenky Alcesie Faimold´s Oak rozhodli mít alespoň jednou štěňátka, nemohli jsme si nekoupit fenečku FLASHIE.

• Srpen 2009 - zůstává u nás první černopálená fenka narozená v naší stanici - JAMIMA JOYA Faimold´s Oak

• Březen 2010 - Agátka má naposledy štěňátka, necháváme si fenku, která je jí nejvíce podobná, červená tygřice - KARMINA KARRE Faimold´s Oak

• Rok 2011 - úhyn Alwinka a za tři měsíce po něm jsme tragicky přišli i o Agátku, do našeho hospodářství na podzim přibude dlouho očekávané štěně Českého horského psa.

• Naše stanice tedy má tyto jezevčice - desetiletou Anneli, čtyřletou Flashie, dvouletou Jamimu Joyu a roční Karmínku. Našimi hlídači jsou dva psí chlapáci - Entlebušský salašnický pes Quincy (Hari) a očekávaný ČHP George (zatím vymýšlíme, jak mu budeme říkat)