Škrkavka psí

Napadení psa škrkavkami způsobuje onemocnění zvané škrkavčitost neboli Toxokarosis . Je to jedno z nejčastějších endoparazitárních onemocnění psů u nás a ačkoliv se to může zdát jako nepodstatné onemocnění, které "zmizí" po podání antiparazitárních přípravků, v malochovech a především ve velkochovech psů toto onemocnění může nadělat nemalé škody. Nejlepším způsobem prevence je kontrola psího trusu, avšak to je pro většinu chovatelů finančně nákladné a proto raději volí variantu druhou a to odčervení. Bohužel skutečně málo chovatelů a majitelů psů zná životní cyklus škrkavek natolik, aby se mu z jeho chovu tento parazit alespoň z větší části podařilo vymýtit i přesto, že jednou za čas svým psům podá lék proti těmto parazitům. Bohužel to v případě napadení psa škrkavkami nestačí.

Hostitel
Zástupci čeledi Canidae (pes, liška aj.)

Životní cyklus škrkavky psí
Jakmile pes sežere infekční vajíčko škrkavky, tak se v jeho tenkém střevě z tohoto vajíčka vyvine larva, která se přes střevní stěnu dostane do krevních kapilár a začíná tak putovat po organismu hostitele (v našem případě psa). Larvičky se dostanou do plic, poté do průdušnice, kde způsobí kašel a tak je larvička spolknuta, takže se přes hltan dostane zase zpět do trávicího traktu, v našem případě do tenkého střeva, kde dokončuje svůj vývoj v dospělé hlístice. V tenkém střevě se tedy nyní nacházejí samečci a samičky, které produkují vajíčka a která odchází s trusem psa. Tato vajíčka však ještě nejsou infekční (to znamená po pozření nezpůsobí Toxokarosis). Při vhodných vnějších podmínkách se stane infekční za 2 až 4 týdny a po pozření vajíčka z jeho či škrkavky jiného psa se celý proces opakuje.
Někdy dochází k tomu, že se larvičky z tenkého střeva dostanou přes malé cévy přímo do plícní žíly a to se potom dostávají do velkého krevního oběhu a přes srdce do jednotlivých orgánů například (mozku, oka, jater, příčně pruhované svaloviny, ledvin atd.). Tam se tyto larvičky opouzdří a uvolní se třeba až po několika letech nebo při změně podmínek v organismu (hormonální změny atd.) Tento způsob putování larev nazýváme "somatickou migrací" V případě, že má naše fena štěňata, tak se tyto larvy uvolní a putují krevním oběhem do mléčné žlázy, kde prostupují do mléka a dochází tak k nakažení štěňat. K nákaze štěňat obvykle dochází ve věku 2 až 3 týdnů po porodu. Tento způsob přenosu se nazývá galaktogenní přenos.
Mnohem větší význam má přenos škrkavek přes placentu (= transplacentární přenos). Somatické larvy, které byly v orgánech, se změnou hormonální hladiny v organismu z těchto orgánů uvolní a velkým krevním oběhem putují přes placentu do jater plodů. Po porodu dochází k migraci těchto larev z jater do plic, poté přes žaludek do tenkého střeva, takže již u 10ti denních štěňat se v tenkém střevě nacházejí škrkavky.
Jsou ještě další způsoby nakažení a to například přenos pozřením jiného živočišného druhu (paratenického hostitele). Např. hlodavců, žížal, švábů, hospodářských zvířat i člověka. Pokud Tito parateničtí hostitelé pozřou vajíčko s infekční larvou, tato larva se zde nevyvíjí v dospělce, ale migruje organismem například myši a jestliže pes tuto myš sežere, dostane se do něj i larva, která v tomto psu dokončí svůj vývoj a poté produkuje zase vajíčka, která se ve vnějším prostředí za vhodných podmínek stanou infekční.

Morfologie
Tělo škrkavky je oblého tvaru, na koncích zašpičatělé, pokryté kutikulou světle žluté barvy. Samci jsou velcí 4 - 10 cm, samičky 5 - 18 cm.
Dospělé škrkavky se nacházejí v tenkém střevě a jejich potravou je střevní obsah hostitele.
Vajíčka jsou kulovitá, silnostěnná s tzv. hrbolatým povrchem, blastomera zaujímá skoro celý obsah vajíčka. Velikost vajíček je 75 - 85 mikrometrů.

Odolnost vajíček v prostředí
Z důvodu několika silných obalů, jsou vajíčka škrkavek velice odolná. Nezahubí je ani mráz, ani vlhko, ani běžné dezinfekční prostředky. Zahubí je jen vařící voda, déletrvající přímé sluneční světlo a silné dezinfekční prostředky na bázi (fenolu, kresolu, perchloretylénu).

Patogeneze a příznaky onemocnění
Nejčastějším příznakem u štěňat je tzv. škrkavkové břicho, což je břicho plné škrkavek a jelikož mnohdy dochází k ucpání průchodu střeva škrkavkami, tak místo z těla ven, jdou škrkavky dovnitř a to do žaludku, kde se normálně nevyskytují a poté dochází k tomu, že je štěně vyvrhne.
Další příznaky jsou svědění na kůži (to způsobuje toxin produkovaný škrkavkami), matná srst, kopřivka, nechutenství, křeče, vyhublost, anémie, metabolické osteopatie, zvracení až úhyn štěněte.

Diagnostika, Terapie a prevence
Někdy nález parazitů v trusu nebo ve zvratcích, nález vajíček při mikroskopickém vyšetření trusu. Neznamená však, že když v trusu psa nejsou nalezena vajíčka ani parazité, že pes není nakažen. Stále tu jsou somatické larvy uložené v orgánech, čekající na vhodnou příležitost vycestovat a proto je opakované vyšetření trusu nejlepším způsobem prevence propuknutí Toxokarosy.

Pokud chcete nakrýt Vaši fenu a chcete předejít propuknutí toxokarosy u štěňat, ale samozřejmě i u feny, potom nezapomeňte Vaši fenu odčervit těsně před nakrytím, poté ji i její štěňata ve věku 2 až 3 týdnů po porodu a to opakujte každých 14 dní až do věku štěňat 3 měsíců, z důvodu největší možnosti nakažení štěňat právě do tohoto věku. Poté do půl roku stáří štěňat mikroskopicky kontrolujte jejich trus každý měsíc. Od jednoho roku, pokud vyloučíte možnost pravidelného vyšetření trusu, potom doporučuji alespoň odčervovat 4x ročně.
V případě, že má Váš pes možnost chytat myši a máte podezření, že je napaden škrkavkami, tak mu dejte antiparazitikum (zabijete tím dospělce nacházející se ve střevním traktu psa) a za 2 až 3 týdny dávku opakujte ( odstraníte larvy, které během dnů po odčervení migrovaly a antiparazitikum na ně tak nemohlo působit, protože působí jen ve střevě) a zabráníte tak kontaminaci prostředí dalšími vajíčky z dospělých škrkavek.
Samozřejmostí je dezinfekce místa, kde pes pobývá, tzn. vyprání pelechu, odstranění horní vrstvy hlíny či písku v kotci, dezinfekce podlahy atd.
U starších psů málokdy nalezneme dospělé škrkavky v tenkém střevě, protože dochází k věkové rezistenci a tím pádem více larev prodělává somatickou migraci a menší část končí ve střevě.

Závěr
Nejlepším způsobem prevence zavlečení toxokarosy do Vašeho chovu je pravidelné vyšetření trusu Vašeho psa. Předejdete tak zbytečným úhynům štěňat a onemocněním vznikajícím v důsledku snížení obranyschopnosti Vašich štěňat, ale i dospělých psů.

Slovníček
Hostitel (= definitivní hostitel) - je to organismus, v němž parazit dosáhne pohlavní zralosti a může se množit.
Paratenický hostitel (transportní hostitel) - jeho účast není při vývojovém cyklu parazita nutná, slouží jako tzv. rezervoár, ve kterém dochází k nahromadění infekčních stádií parazitů aniž by došlo ke snížení infekčnosti těchto parazitů.
Rezistence - odolnost
Migrace - stěhování, pohyb
Somatický - tělesný, nacházející se v těle, v orgánech
Galaktogenní přenos - přenos mlékem

Škrkavka psí - vajíčko
Škrkavka psí - dospělci