Tygříci - občas se člověk může někde dočíst o negativním dopadu chovu červených tygrů. Paradoxem je, že negativní ohlas je právě ve stanici, ze které vzešlo nejvíce červených tygrů a dalo tak základ dalším tygříkům, mezi nimiž je například naše Agátka, která byla tehdy označena jako exkluzivně zbarvené štěňátko...

    Chov červených tygrů se nijak neliší od jakkoli jinak zbarvených tygrů, pouze v dospělosti nelze již toto zbarvení s jistotou určit u červeného zbarvení srsti (pokud jedinec nemá alespoň částečně depigmentovanou duhovku) a toho může chovatel zneužít tím, že si nechá štěně červeného tygra, které vydává za psa či fenu bez tygrování a v dospělosti si ve své stanici nakryje pak tímto oficiálně netygrovaným jedincem tygrovanou fenu nebo naopak. Bohužel i tento případ existuje a kazí tak jméno i poctivým chovatelům tygrovaných jezevčíků. V nesprávných rukou může však nadělat paseku i úzká příbuzenská plemenitba či nevhodně vybraný jedinec ke krytí, proto však nelze plošně odsoudit dané jedince nebo určitý typ zbarvení - volba je vždy na chovateli a duchapřítomnosti příslušného poradce chovu.

Červení tygři - od štěněte po dospělé jedince (většinou mají pouze stříbřitý nádech na uších)

Červený tygřík - od štěněte po dospělého jedince

Černopálený tygřík - od štěněte po dospělého jedince